První besedy roku a profesionální deformace

První dvě besedy roku 2020 jasně ukazují různorodost, která je denním chlebem moderátora literárních besed: (1) investigativní novinář a (2) ultramaratonec / trenér běhu. Při přípravách jsem si navíc uvědomila, že se za ty 4 roky u mě vyvinulo pár docela vtipných profesionálních deformací.

Příprava neprobíhá vždy jen u stolu

Pokud budete zvažovat domácí soužití s moderátorem/moderátorkou literárních besed, buďte obzvláště obezřetní. Může se totiž stát, že přijdete domů a moderátorka běhá kolem obýváku. Ale ne proto, že by něco hledala. Jogguje po obvodu, předpisově dýchá, jako by měla každou chvíli porodit a na vysvětlenou jen bez dechu ukazuje na pracovní stůl, kde jsou rozloženy knihy Miloše Škorpila.

Jindy ji můžete načapat v kuchyni, jak se prohrabuje podivným těstem a snaží se v pohoří špinavého nádobí najít váleček. Vrcholně nepříjemným bývá právě příprava na besedy o stravě, která se často neobejde bez experimentů na sobě a nejbližším okolí. I nevinná procházka se psem se může před besedou změnit v ukrutný zážitek, zejména když moderátorku čeká rozhovor s vyhlášeným fyzioterapeutem a ona si musí vyzkoušet správné nášlapy a držení těla při chůzi. Dalo by se to nazvat Obohacujícím Zpestřením, ale písmena OZ mohou stejně tak znamenat i Otravná Zátěž.

Malý/velký bulvár přímo doma v obýváku

Znáte promluvy typu: „XY říkal, že bychom nikdy neměli…“ nebo „Podle XY musíme denně…“ Ať už za XY dosadíte kolegu z práce, souseda, maminku nebo nějakého odborníka z televize, tyto věty se poměrně brzy stávají nevítanou součástí komunikace, zvláště když se člověk nehlídá a používá je příliš často. Moderátor besed se během jediného měsíce setká s tolika informacemi, že jen těžko odolává nutkání vsouvat je do hovoru prakticky s kýmkoliv (nedávno se problematika Blízkého východu dostala i do promluvy k mému psovi, když jsme se oblékali k procházce). V podstatě pak neexistuje téma, které by se nedalo okořenit replikou z kategorie XY říkal/a, že. Okolí pak mívá pocit, že zároveň žije s Martou Davouze, Radimem Uzlem, Zbigniewem Czendlikem, Jiřím Grygarem a stovkami dalších, aniž by o to nutně stáli.

Jiný vztah k tisku a médiím

Kolem trafiky už neprocházím zcela bez zájmu. Pokud se tam zjeví tvář někoho, s kým budu mít výhledově besedu, tak se na dané periodikum vrhám jako blesk. A to i v případě, že je to právě Blesk, jemuž jsem se roky úspěšně vyhýbala s tím, že záživnější je i listování letákem supermarketu. Což je pořád pravda, ale nyní se už s drby o svých hostech musím seznámit, ať chci nebo ne, protože na ně může přijít řeč.

I na internetu sjíždím rozhovory a podcasty související s tématy a hosty, kteří mě čekají v nejbližší době. Můj vyhledávač tedy pojal podezření, že jsem drbůchtivá fanynka a v sekci „mohlo by vás zajímat“ mi začal vyhazovat věci typu: Karel Šíp má nemanželská trojčata! nebo Vilhelmová uklouzla a odhalila, jakou značku spodního prádla nosí. S vyhledávačem se nehádám, ale baví mě představa, jak mu dělám v algoritmech solidní guláš. Protože odvodit nějaké zájmy a preference z vyhledávání moderátora besed, to by se z toho zjevil i CML (nemám na mysli Chronickou myelogenní leukémii, ale Centrální mozek lidstva).

Obměna slovníku

Jeden příklad za všechny: příprava na besedu o knize Rudý Zeman vnesla do našeho domácího slovníku řadu nových spojení. Například nedělej na mě Zemana znamená, aby se protějšek přestal pomocí vtípků vykrucovat z konfrontace (ať už jde o nevynesené odpadky, nebo úklid kuchyně). Dále se pochopitelně podepsal na nabídce našeho domácího baru: dám si hořkého Miloše znamená Becherovku s tonikem.

Obměna chování

Autoři konspiračních teorií, investigativní novináři, kriminalisté, lékaři či vědci vnášejí občas do života moderátora neklid. Nemusí jít zrovna o chemtrails nebo teorie o tom, že Země je placatá a přistání na Měsíci se neuskutečnilo (a to ani jednou).

V této scéně jste na Měsíci. Oklameme celou Ameriku. Akce!

Když slyšíte, jaké věci se údajně dějí na pozadí politiky nebo vám někdo vypráví o různých kriminálních případech, uvědomíte si plně svou malost, smrtelnost a křehkost. A to pro moderního, technologiemi obrněného člověka není příjemný pocit. Když lékaři popisují, co všechno se může stát v našem těle, rázem se pouhá cesta domů zdá jako nadlidský úkol. Jak prokličkovat mezi všemi těmi zmutovanými bakteriemi, viry a jedy? A když už se to povede, jak se vyhnout vrahům a násilníkům? Jak rozpoznat, kdy kolem nás jeden auto s šílencem za volantem?

Navrhla bych po každé panikubudící besedě zařadit krátkou terapii s odborníkem pro všechny zúčastněné. Bez ní totiž člověk chtě nechtě sklouzne k nemístně paranoidnímu chování (nejede to auto za námi už podezřele dlouho?) a na řadu věcí se stane přecitlivělým. Dobrá zpráva je, že v drtivé většině jde jen o přechodnou dobu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

Vytvořte web zdarma s WordPress.com
Začít
%d blogerům se to líbí: