Otázky v hlavní roli

Tvorba otázek je to, co mě na moderování besed baví nejvíce. Užívám si prvotní poznávání hosta na dálku, pronikání do tématu a hledání zajímavých úhlů pohledu – zajámavých pro mě a snad i pro diváky. Může se tím pádem stát, že vrchol své práce zažívám ještě před samotnou besedou. Kolegy introverty to jistě nepřekvapí.

Tvorba otázek je alchymie. Člověk může použít postup, který se mu už mnohokrát osvědčil, ale stejně se dříve nebo později objeví host, na kterého tento „zaručený“ postup selže. Jeden autor je zajímavý hlavně svou tvorbou, jiný zase svým životem, myšlenkami sdílenými na sítích nebo prací mimo spisovatelské vody. Určité osobnosti jsou tak barvité a mnohovrstevnaté, že vznikne materiál na pětihodinovou besedu, ale vy stejně musíte všechno vmáčknout do 40 minut, abyste stihli ještě autogramiádu. Pak je nutné provádět Sofiinu volbu a škrtat, škrtat a škrtat.

Pamatuji si knihy, u nichž celá sada otázek vznikla jen tím, že jsem si zapisovala tužkou do bloku myšlenky, které mě při čtení napadaly. Z takové materie pak vznikají besedy, které pak někteří diváci rozpačitě shrnou: „Dneska to bylo takové hluboké…“ což přeloženo do normální řeči znamená, že tomu nikdo nerozuměl. Vyvážit vlastní zaujetí a zájem budoucích (zatím neznámých) diváků, to patří mezi nejnáročnější části přípravy. Beseda v knihkupectví není podcast, který si klidně můžete dělat sami pro sebe. Na akci přijdou lidé, kteří překonali určitou (někdy dost značnou) vzdálenost, přežili dopravu, změny počasí i všechna možná další protivenství, jen aby se mohli posadit před vás a poslechnout si něco zajímavého. A to jsme u dalšího úskalí: co je zajímavé?

Odpovědět si dopředu na to, co bude pro většinu diváků hodno zájmu, je vždycky risk. Proto se vždy část otázek týká hlavního tématu, jemuž se daný autor věnuje (strava, ekonomie, politika, romány o vztazích atd.).

Největší oříšek jsou autoři prvotin, které unikly reklamnímu běsnění v hlavním proudu. Kromě dvou vět z přebalu o nich nedohledáte žádné další informace. Nic o nich neví ani strýček Google, a už vůbec ne teta Wiki. Nejsou s nimi žádná interview ani články v regionálních denících z periferie periferie, v nichž se sice dočtete, kdo vyhrál na výstavě dojnic nebo čí slepice snesla rekordně veliké vejce se třemi žloutky, ale o místním rodákovi, který teď napsal knihu, zhola nic. Napadne vás, že by se hodilo mít známého u policie, který by vám (jako v každém druhém seriálu) mohl danou osobu neoficiálně proklepnout. Jenže pak vám dojde, že postavit besedu na nezaplacených pokutách za parkování není zrovna šťastný nápad, byť by to pár diváků mohlo velmi zajímat (bulvár není hezká věc, ale oblíbená určitě). Imaginárního kamaráda u policie pouštíte z hlavy a musíte sáhnout k nepopulárním obecným otázkám, které můžete položit držiteli Nobelovy ceny i vrátnému v supermarketu. Po cestě do práce pak doufáte, že vás nečeká host-nemluva, protože jednoslovné odpovědi na obecné otázky, to je definice vaší moderátorské noční můry.

Končí mi čtvrtý rok, kdy vymýšlím otázky pro druhé. Role tazatele mi vyhovuje, ale napadlo mě, že by bylo zábavné to otočit a nějaké otázky pro změnu zodpovědět. Jeden z mých nápaditých kolegů z knihkupectví (ano, Jirko, mám na mysli tebe) navrhoval, ať udělám rozhovor sama se sebou. Dost jsme se tehdy nasmáli, ale ve výsledku by to moc zábavné nebylo – tímto se omlouvám všem, kteří jsou schopni zaníceně hrát šachy sami se sebou.

Mnohem více by mě bavilo odpovídat na otázky, které jsem nepřipravovala. Takže to bude na vás!

Co vás ohledně besed vždycky zajímalo a zatím jste se to nedozvěděli? Co chcete vědět o práci moderátora nebo o tomto mladičkém blogu?

Pro zaslání otázek využijte stránku Kontakt a já z nich pak udělám samostatný příspěvek. Do zprávy mi připište, pod jakým jménem (nebo přezdívkou) chcete vystupovat, nebo jestli chcete zůstat anonymní. Čím více otázek vás napadne, tím lépe. Klidně pošlete i více zpráv, pokud vás dodatečně napadne nějaká parádní otázka. Sice nemáte jako pomůcku k dispozici knihu, ale zase máte k ruce pár blogových článků a mnozí z vás i mé sociální sítě. Těším se, co si na mě vymyslíte.

První otázka: Co budeš dělat, když nikdo nic nepošle?
Já: Napíšu článek o tom, jak je super psát blog sama pro sebe.

Uzávěrka bude o půlnoci 26. prosince 2019.

2 komentáře: „Otázky v hlavní roli

Add yours

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

Vytvořte vlastní web s WordPress.com
Začít
%d blogerům se to líbí: