Co se můžeme naučit od diváků literárních besed

Určitě jste se už setkali s odvětvím motivační literatury nauč se žít jako… nebo co se můžeš naučit od… Mohou to být Japonky, Pařížanky, starověcí Číňané, jogíni, slavní byznysmeni, zvířata nebo tvorové z říše pohádek. Autoři těchto knih se snaží čtenáře přesvědčit o tom, že jejich život bude lepší, když ho začnou žít jako členové jiných národů, jednorožci nebo mořské víly.

Protože se zdá, že tento trend je nesmrtelný (jen letos v listopadu vyšly v češtině nejméně tři takové tituly), rozhodla jsem se na něm přiživit. Sice stojí na nesmyslné generalizaci a reálný přínos pro čtenáře je hodně diskutabilní, rozhodně to ale bude to zajímavý pokus. A protože nejbližší inspirací jsou pro mě besedy s autory, tak moje přednáška se bude týkat bezedné studnice inspirace, kterou se brodím několikrát do týdne po cestě k jevišti: diváků literárních besed.

„Já snad porodím čistě z nudy.“ (Gilmorova děvčata)

Trapas je jen záležitost definice

O Češích se říkalo, že se stydí mluvit. „Co když řeknu kravinu a znemožním se?“ Například v hodinách cizích jazyků budou radši mlčet, než aby použili  nevhodné slovíčko nebo vazbu. Nevím, jak to chodí v jazykovkách, ale na besedách si už většina lidí svléká stud spolu s kabátem. Výsledkem pak jsou následující perly:

  • „Kolik jste přibral od doby, co jste se stal cukrářem?“
  • „Jste manželé už 53 let? Tak to tleskám… vaší manželce.“

Stejně tak spokojit se s židlemi, které na besedu připravili knihkupci, je překonané. Vynalézavý divák si totiž všiml, že na druhé straně patra stojí jedna židle u stolu pro ty zákazníky knihkupectví, kteří by si chtěli sednout a chvíli číst. To je přece plýtvání zdroji! Stačí pro onu židli jen dojít a přenést ji až úplně k jevišti. Co na tom, že se tím z větší části ucpe průchod, až dojde na autogramiádu. To se vyřeší, až to bude aktuální. Z příkladů tedy plyne první moudro naší přednášky:

Nic není trapas, pokud to uděláte dostatečně sebevědomě.

A pokud se vám přece jen nepovede trapasu vyhnout, je dobré dělat, jako by se nic nestalo, a pokud se stalo, tak vy si to vůbec nepamatujete. Jako třeba když si sednete do první řady, máte na sobě minisukni a uprostřed besedy usnete. To by ještě nebylo tak zlé, kdyby se vám ovšem nezačaly rozjíždět nohy od sebe. Ale na příští besedu přijdete se vztyčenou hlavou, znovu si sednete úplně dopředu a čistě pro jistotu máte na sobě kalhoty.

Z každé besedy si můžete něco vzít, ať je o čemkoliv

Žijeme v úžasné době, která prakticky znemožnila nudu všem, kdo se dobrovolně nerozhodli, že se nudit chtějí. V kteroukoliv denní dobu se někde v okolí děje něco, co nás může zajímat, zabavit nebo něco naučit. A pokud ne, tak se to dá během pár vteřin najít na internetu. Kulturní besedy s volným vstupem se pro některé diváky staly součástí jejich života. V hledišti je vidím nejméně jednou za týden. Kromě akcí se slavnými hosty (kteří přirozeně zajímají většinu lidí), se neomezují na jeden tematický okruh, ale chodí na besedy o stravě, zdraví, historii, beletrii, politice i byznysu. Odhalili totiž, že nezáleží na tématu a vlastně ani na konkrétním hostovi. Z každé přednášky nebo diskuse si můžete odnést cenné věci. A pokud jde třeba o besedu věnovanou pečení či vaření, můžete si odnést i úžasný suvenýr (a nemyslím tím průjem).

(ze seriálu I Love Lucy)

Mikrofon je multifunkční předmět

Možná jste si mysleli, že mikrofon je zařízení, do kterého se mluví. Zpravidla se tedy umisťuje do blízkosti úst, když hovoříme. Jenže diváci besed tuto nudnou definici kreativně rozšířili. Mikrofon díky podlouhlé konstrukci přímo vybízí k ukazování. Většina zbylých diváků sice slyší jen začátek a konec věty (protože uprostřed je třeba ukázat na hosta nebo na Jaruš vedle), ale vizuální dojem je velmi dynamický. Ve Star Dance by paní jistě dostala vyšší známku za práci paží.

Mikrofonem navíc můžete smést smítko z ramene, podepřít si bradu nebo si ho prostě jen vzít do náruče a trochu ho pochovat. Beztak s ním všichni jednají jako se sluhou a nikdo ho nepohladí.

Jen se trochu děsím dne, kdy naši diváci přijdou na to, že mikrofonem by se dalo i zaútočit. A protože jsem to já, kdo bere slovo a ukončuje prostor pro dotazy, budu v případě útoku první na ráně. Asi požádám vedení, aby mikrofony opatřili hodně bohatou protivětrnou ochranou (to je ta měkká barevná bambule, kterou asi znáte z televize). Neplést s protivzdušnou obranou. Tu by mi vedení nejspíš nekoupilo. Na literární besedy by to byl příliš silný kalibr. Každopádně si z tohoto odstavce můžeme vzít, že ke všemu je možné přistupovat kreativně, s fantazií a touhou objevovat, byť můžeme objevit, že příště už to takhle dělat nebudeme.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

Vytvořte web zdarma s WordPress.com
Začít
<span>%d</span> blogerům se to líbí: